Sběr dat

Na počátku je nutné získat potřebné množství dat, která dostatečně charakterizují sledovaný pozemek.

Mapování hranic pozemků,
zakládání geografického informačního systému o půdě.

Zaměření přesných hranic se provádí pomocí přijímače GPS signálu s integrovanou anténou pro DGPS. Přijímač je umístěn na terénním automobilu, který přesně kopíruje hranice pozemku a s decimetrovou odchylkou určí jejich polohu. V prostředí geografického informačního systému jsou vymezeny přesné hranice pozemku, jeho výměra, tvar a nadmořská výška.

Je tak založen podklad pro geografickou orientaci dat, vztahujících se k danému honu.

S naměřenými hodnotami se dále pracuje a vytváří se mapy pozemků.

Proložením s jinými mapami lze vytvářet užitkové mapy s různým zaměřením.

Mapování variability obsahu živin a pH půdy.

Pro zmapování variability půdních vlastností je nutné prostorově vztažená data získat odběrem půdních vzorků, jež jsou laboratorně analyzovány na obsah P, K, Mg, Ca a pH ve výluhu Mehlich III. Rozmístění odběrových míst lze volit:

A) pravidelné

Pozemek se matematicky rozdělí do čtvercové sítě a z každého čtverce je odebírán jeden reprezentativní půdní vzorek. Jde o směsný vzorek složený z 20 až 30 vpichů, přičemž je dodržována metodika ÚKZÚZ.

B) nepravidelné

Na pozemku je provedena předběžná spektrální analýza dat z dálkového průzkumu Země (DPZ). Na základě výsledků víceleté syntézy minimálně dvou satelitních snímků (bez porostu, s porostem) dané oblasti lze odvodit základní půdní vlastnosti a optimalizovat odběrovou síť. Bodově odebraný vzorek přesně reprezentuje danou lokalitu (část pole). Na základě laboratorního zpracování lze sestavit mapy zásobenosti jednotlivých honů živinami.

Při následném odběru půdních vzorků v určitém časovém odstupu je možné porovnávat výsledky rozborů z těchto míst, což je důležité pro vypovídací schopnost získávaných dat a také možnost porovnávat vývoj v zásobenosti za období od posledního vzorkování. Již zpočátku je důležité zvolit optimální hustotu vzorkování, jenž umožní v následujících cyklech jak zředění, tak zejména zahuštění odběrové sítě. Je třeba zohlednit řadu faktorů jako je půdní typ a druh, reliéf terénu, způsob hospodaření, historii pozemku a zejména účel následného využití získaných dat.

Pro využití dat pro variabilní aplikaci průmyslových hnojiv je doporučena hustota vzorkování v rozmezí 3 ha na jeden půdní vzorek. Na základě výsledků dosavadního sledování lze říci, že na jednom pozemku se často vyskytují hodnoty velmi nízkého obsahu dané živiny až po obsah, který lze označit podla Mehlicha III. za vysoký. Přičemž mapy zásobenosti pro jednotlivé živiny se většinou nepřekrývají. Je proto zavádějící a velmi nehospodárné aplikovat na takovéto pozemky předem připravená vícesložková hnojiva.

Mapování výnosů

Princip získávání dat ze sklízecích monitorů spočívá v měření průtoku právě sklízeného zrna dopravníkem se současným měřením vlhkosti. Tato data jsou zaznamenávána ve spojení s údaji o poloze z GPS antény a je tak vytvářena mapa výnosu. „Monitoring výnosů“ je vlastně záznam průměrného výnosu na určitých částech pozemku reprezentovaných relativně malými plochami, je tak precizní metodou pro stanovení odběru živin z jednotlivých částí pozemku.

Lze říci, že tento prvek zapadá do celého systému. Je pouze otázkou pohledu, zda se jedná o součást prvního kroku, tedy získávání prostorových dat pozemku, nebo zda jde o poslední krok cyklu, tedy zhodnocení zásahů na pozemku, posouzení výše výnosu a heterogenity pozemku.